Prozkoumejte historii smíšených evropských královských rodin.
Navzdory tomu, že jejich manželství bylo předem domluveno, zažili hluboký a láskyplný vztah. Společnou měli zejména lásku k hudbě a umění.
Šarlota však čelila diskriminaci kvůli své rase. Občas byla popisována jako ošklivá kvůli svým výrazným „mulatským“ rysům. A přesto, jak je vidět z obrazů, byly tyto narážky ovlivněny rasistickými předsudky a tehdejším pojetím krásy.
Někteří historikové naopak tvrdí, že i navzdory jasným důkazům vyvstává otázka o jejím africkém původu.
Toto téma je dodnes předmětem pokračující debaty, zejména kvůli možným následkům. V případě rodinného rodokmenu by to například znamenalo, že její vnučka, královna Viktorie, skutečně měla černé předky.
Je tedy patrné, že rasové otázky zůstávají i nadále předmětem diskusí nejen v souvislosti s královnou Šarlotou, ale také v souvislosti s vlivem na budoucí legitimní dědice trůnů i v jiných evropských zemích.
Porodila 15 dětí, z nichž 13 se dožilo dospělosti. V americkém státu Severní Karolína je po ní dokonce pojmenováno celé město.
Zajímavostí je, že královna Šarlota nemusí být podle všeho první uznávanou královnou Anglie se smíšeným původem.
Královna Filipa z Hainaultu, která se narodila v roce 1310 ve francouzském Valenciennes, měla černošské maurské předky. Provdala se za Eduarda z Yorku, který se těsně před jejich sňatkem v roce 1328 stal anglickým králem Eduardem III. Královnou se stala asi dva roky po nástupu manžela na trůn v roce 1330.
Na rozdíl od Šarloty nebyla vystavena nepodložené kritice ohledně své rasy a fyzického vzhledu. Středověký spisovatel Joshua Barnes ji popsal jako „velmi hodnou a okouzlující osobu, která svou povahou a ctností předčila většinu dam“.
Evropští panovníci a panovnice smíšených ras tak zanechávají svou stopu v dějinách od počátku až dodnes. Navzdory pokusům vymazat je z chronologie dějin se malíři, autoři (např. kniha Parzival od Wolframa von Eschenbacha) a progresivní historici postarali o to, aby se tyto smíšené rasy staly nesmazatelnou součástí evropských letopisů.
I dnes můžeme mezi členy královské rodiny rozpoznat smíšené páry, jako je princezna Angela Lichtenštejnská a princ Maxmilián, princ Harry a Meghan, vévodkyně ze Sussexu a hraběnka Marie a Ferdinand Leopold Josef, hrabě rakouské větve Habsburků. Málokdo se pozastavuje nad tím, jestli se jedná o „řádný“ královský svazek.
Pouze uznáním a přijetím lidskosti a důstojnosti všech lidí můžeme sdílet triumfální příběh lidí smíšené rasy, kteří vždy přispívali k dlouhé a bohaté historii Evropy.