Příběh

Evropská hlavní města kultury 2024: Bad Ischl, Bodø a Tartu

koláž tří barevných fotografií: pohled na most přes řeku v Bad Ischlu, červený dům u moře
v Bodø a budova za řekou v Tartu.

Titul si vysloužila města v Rakousku, Estonsku a Norsku

podle
Adrian Murphy (otevře se v novém okně) (Europeana Foundation)

Program Evropská hlavní města kultury každoročně oslavuje bohatou mozaiku evropského kulturního dědictví a představuje historický význam, kulturní život a umělecké dědictví různých měst a regionů.

V roce 2024 jsou centrem zájmu města Bad Ischl v Rakousku, Bodø v Norsku a Tartu v Estonsku. Evropská hlavní města kultury nemusí být nutně velké a rušné metropole – letos si titul vysloužila tři města, která v celé historii programu patří mezi ta vůbec nejmenší.

Každé z těchto míst je jedinečnou kombinací dědictví, historie a uměleckých inovací a představuje jedinečnou příležitost nahlédnout pod pokličku evropského dědictví. Pojďme se nyní společně podívat na jednotlivá města a objevme jejich kulturní dědictví.

Bad Ischl, Rakousko

Bad Ischl se nachází v alpském regionu Salzkammergut neboli Solná komora v Rakousku. Sestává z 23 obcí, které společně nesou titul Hlavní město kultury.

malba mostu přes řeku lemovanou domy s horami na pozadí.

Bad Ischl je lázeňské město proslulé svou císařskou historií. V roce 1849 si císař František Josef I. zvolil město za své letní sídlo. Jeho elegantní architektura a malebná krajina odráží bohatství a vznešenost rakousko-uherské monarchie.

František Josef a jeho manželka, císařovna Alžběta Rakouská (známá jako Sisi), trávili každou letní dovolenou v Císařské vile (Kaiservilla).

barevný akvarel zobrazující velké žluté panské sídlo s červenou střechou na světle zelené louce obklopené lesem.
černobílá fotografie, lidé v ozdobném kočáru taženém dvěma koňmi na městské ulici.

Právě v této vile v roce 1914 podepsal František Josef dekret, kterým Rakousko-Uhersko vyhlásilo válku Srbskému království a zahájilo první světovou válku.

Region však hrál důležitou roli dávno před první světovou válkou a jeho kořeny sahají až do doby železné a bronzové.

Podle vesnice Hallstatt ležící na břehu jezera bylo dokonce pojmenováno historické období sahající do doby železné (doba halštatská – 850 až 500 př. n. l.). V 19. století odkryly vykopávky na velkém prehistorickém hřbitově nástroje a další artefakty používané v souvislosti s těžbou v nedalekých solných dolech.

černobílá fotografie, vesnice u jezera s budovami včetně kostela.
monochromatická perokresba hrnců a dalších nástrojů.

Region inspiroval mnoho umělců, zejména Gustava Klimta, který trávil léta u Atterského jezera, kde vytvořil mnoho uměleckých děl inspirovaných zdejší přírodou.

barevně stylizovaná malba žluté budovy na břehu jezera se stromy

Plány projektu Evropské hlavní město kultury pro region Salzkammergut se zaměřují na čtyři oblasti: moc a tradice, kultura v pohybu, sdílení Salzkammergutu a „Globalokal“. Salzkammergut 2024 si prostřednictvím těchto aktivit klade za cíl propojit prehistorické, císařské a moderní dějiny s budoucností.

Bodø, Norsko

Každé tři roky se o titul Evropské hlavní město kultury ucházejí obce ze zemí mimo Evropskou unii. Norské Bodø je nejsevernějším místem, které získalo titul Evropské hlavní město kultury.

barevná fotografie, pohled na město u moře s horami na pozadí.
černobílá letecká fotografie, ostrovní město u moře.

Bodø se rozprostírá v dechberoucí krajině za polárním kruhem a má přibližně 50 000 obyvatel. Zásadní roli v proměně vesnice na právoplatné město na počátku 19. století sehrál rybářský a námořní průmysl. V Bodø se nachází základna Norského královského letectva a muzeum letectví (Norsk luftfartsmuseum).

barevná fotografie budovy muzea připomínající letištní kontrolní věž.

Bodø je domovem prvního norského kina Fram Kino, které bylo otevřeno v roce 1908. Může se také pochlubit fotbalovým klubem Bodø/Glimt, nejsevernějším evropským klubem, který kdy získal mistrovský titul v národní lize. V letech 2020, 2021 a 2023 vyhrálo Bodø/Glimt nejvyšší fotbalovou soutěž v Norsku.

černobílá fotografie lidí v kině sledujících scénu na plátně.

V roce 2024 se v Bodø a napříč celým regionem Nordland uskuteční více než 1000 kulturních akcí se zaměřením na mladé lidi.

barevná fotografie, budovy u přístavu, kde kotví lodě.

V Bodø bude středobodem těchto akcí především kulturní centrum Stormen Kulturkvartalet s koncertním sálem, divadlem a knihovnou, které bylo otevřeno v roce 2014.

Tartu, Estonsko

Tartu je druhé největší město Estonska a je považováno za centrum vzdělanosti a kultury. Tartuská univerzita, založená v roce 1632, je nejstarší univerzitou v Estonsku.

barevná pohlednice velké univerzitní budovy se sloupy.

Historie Tartu sahá až do 5. století. V 7. století byla dokončena stavba opevnění na kopci Toome a ve středověku se zde nacházel biskupský hrad.

Dnes zde najdete katedrálu, estonský Nejvyšší soud a Andělský most.

barevná pohlednice, dva lidé stojící na vysokém klenutém mostě.

Historicky bylo Tartu pod nadvládou Švédska, Polska a Ruska, město tak dostalo hned několik jmen – Tarbatu, Dorpat a Jurjev. Od roku 1918, kdy Estonsko získalo nezávislost, se používá pouze oficiální název Tartu.

malba stromu rostoucího před oranžovou budovou.

Tartu má pulzující kulturní scénu. Muzeum umění Tartu (Tartu Kunstimuuseum) představuje rozmanitou sbírku estonského umění, která odráží umělecký pokrok národa v různých érách. Nachází se zde Estonské muzeum sportu a olympijských her (Eesti Spordi- ja Olümpiamuuseum) a Muzeum města Tartu (Tartu Linnaajaloo Muuseumid).

Divadlo Vanemuine bylo založeno v roce 1870 a patří mezi nejstarší divadla v Estonsku.

malba osvětlené divadelní budovy v noci, dekorativní zábradlí vedoucí až k budově.

Na rok 2024 má Tartu naplánovanou řadu akcí, výstav a aktivit, které spojuje koncept „Umění přežít“. Připraveno je přes 1000 kulturních akcí plných příběhů o znalostech, dovednostech a hodnotách, které nám pomohou utvářet lepší život v budoucnu.


Hlavní obrázek je koláží: 'Bad Ischl and Traun River' by David McGregor, 'Nyholmsundet' by Frankemann and 'Tartu kesklinn' by Ireen Trummer - all via Wikimedia Commons.