Výstava
Od roku 1952 byl sídlem Evropského parlamentu Štrasburk, v němž se každý měsíc poslanci scházeli na plenárním zasedání. Ne náhodou se domovem Parlamentu stalo hlavní město Alsaska, které se pyšní svojí dlouholetou oddaností Evropě, a symbolizuje usmíření mezi Francií a Německem a ukončení krvavých ozbrojených konfliktů, které tak dlouho sužovaly evropský kontinent.
Dům Evropy
V roce 1952 se ve Štrasburku v Domě Evropy konalo inaugurační zasedání tzv. Společného shromáždění Evropského společenství uhlí a oceli. O šest let později se v roce 1958 na stejném místě uskutečnilo první plenární zasedání Evropského parlamentního shromáždění nově vytvořeného Evropského společenství. Toto shromáždění se později přejmenovalo na Evropský parlament.
Západoněmecký kancléř Willy Brandt pronáší proslov na plenárním zasedání v Domě Evropy v roce 1973.
Sjednocení Evropy není pouze otázkou kvality našeho bytí. Je to otázkou přežití mezi obry v drsném světě starých a nových nacionalismů. (…) Dovolte mi nyní pohovořit o sjednocení Evropy a říct něco, co bych před deseti lety neřekl: dokážeme vytvářet Evropu a přesně to také uděláme!
Willy Brandt, 13. listopadu 1973
Palác Evropy
V průběhu let se plenární zasedání konala na několika různých místech po celém Štrasburku, až se Parlament nakonec usídlil v Paláci Evropy, který se slavnostně otevřel v roce 1977.
Dne 12. května 1992 Evropský parlament ve Štrasburku navštívila královna Alžběta II.
Budova Louise Weissové
V roce 1999 byla postavena nová budova, v níž se nachází ikonický jednací sál. Budova nese jméno francouzské političky Louise Weissové a je ztělesněním přítomnosti Parlamentu ve Štrasburku. Představuje ztvárnění otevřené a transparentní demokracie. Vrchní část budovy vypadá, jako by byla nedokončená, ale ve skutečnosti symbolizuje neustálý vývoj Evropské unie.
Louise Weissová vedla aktivní život a v nejvyšších politických kruzích Evropy strávila téměř 70 let. V roce 1999 tak Evropský parlament této političce vzdal hold a své štrasburské sídlo pojmenoval na její počest.
Říkám si, že je to osud, aby vše, co jsem zažila, všechny cesty, které jsem podnikla, vyvrcholily právě tímto setkáním s vámi: Předstupuji před vás jako člověk, který miluje Evropu.
Louise Weissová, 17. července 1979