Výstava
Čtyři měsíce po zasedání Evropské rady v Kolíně nad Rýnem byly ve finském Tampere konečně definovány konkrétní pracovní metody a přesné složení pracovní skupiny pověřené vypracováním návrhu textu Listiny základních práv. Jednalo se o novou historickou zkušenost: poslanci Evropského parlamentu měli poprvé příležitost spolupracovat při přípravě textu ústavní povahy s vnitrostátními parlamenty, zástupci hlav států a Evropskou komisí.
Šedesát dva členů pracovní skupiny začalo na textu pracovat v Bruselu dne 17. prosince 1999. Na žádost řady evropských poslanců přijali záhy symboličtější jméno „Konvent“. Ten se skládal ze 16 poslanců Evropského parlamentu a dvou delegátů z každého vnitrostátního parlamentu (celkem 30), jednoho zástupce každé z tehdejších 15 vlád a jednoho zástupce Evropské komise. Kromě toho se na této činnosti podíleli dva zástupci Soudního dvora Evropských společenství a dva zástupci Rady Evropy, včetně zástupce Evropského soudu pro lidská práva. V plánu bylo rovněž zahájit dialog s Hospodářským a sociálním výborem, Výborem regionů a evropským veřejným ochráncem práv. A konečně se počítalo i s účastí kandidátských zemí, jež měly k Evropské unii přistoupit, různých sociálních skupin a odborníků.
Konventu předsedal Roman Herzog, bývalý prezident Spolkové republiky Německo a předseda ústavního soudu v Karlsruhe, který stál u zrodu iniciativy. Asistovala mu redakční rada (prezídium). Zároveň byla navázána úzká spolupráce s týmem generálního sekretariátu Rady a pracovní skupinou složenou ze zástupců různých útvarů, jež byla zřízena speciálně proto, aby mohla delegaci Evropského parlamentu během celého pracovního procesu pomáhat. Práce Konventu a prezídia byla zahájena v prostorách Rady, později však probíhala téměř výlučně v prostorách Evropského parlamentu v Bruselu, což značně usnadňovalo práci poslanců Evropského parlamentu, kteří při přípravě Listiny hráli vedoucí úlohu.
Rychle se potvrdilo, že různorodost členů Konventu je pro vývoj diskuzí velmi příznivá. Během devítiměsíční práce Konventu probíhal do té doby nevídaný dialog s občanskou společností, a to prostřednictvím příspěvků a slyšení desítek nevládních organizací. Od samého počátku se Konvent rozhodl přijímat svá rozhodnutí podle pravidla konsensu. Konvent si zakládal na tom, aby jeho práce byla co netransparentnější. Za tímto účelem zpřístupnil svá zasedání veřejnosti a veškerou dokumentaci zveřejňoval na zřízených internetových stránkách.