Výstava
Vypracování návrhu Listiny se neobešlo bez řady obtíží, protože se tentokrát smlouvy Společenství nerevidovaly a ani nebyly rozšiřovány pravomoci Evropské unie. Cílem bylo zdůraznit a ujasnit práva, která musí orgány a členské státy při své činnosti dodržovat. Záměrem členů Konventu však nebyl pouhý seznam práv: šlo jim především o snazší prosazování těchto práv a jejich účinnou ochranu.
Harmonizaci však komplikovaly rozdíly v právních systémech členských států (psané a obyčejové právo či soudně vymahatelné právo a obecné zásady práva atd.). Některá ustanovení jsou proto výsledkem kompromisu a jsou formulována velmi obezřetně. Text Listiny v podstatě shrnuje ustanovení, která byla dříve rozptýlena v různých mezinárodních a vnitrostátních nástrojích. Zároveň však přináší nové prvky, zejména pokud jde o právo na přístup k dokumentům orgánů Evropské unie, ochranu osobních údajů, zásadu udržitelného rozvoje, ochranu životního prostředí či práva související s bioetikou (tzv. práva nové generace).
Výsledkem je krátký text, který se sestává z padesáti čtyř článků a je jasně a logicky formulován, aby mu snadno porozuměl každý, komu je určen. Práva uvedená v Listině jsou seskupena podle několika základních zásad: lidská důstojnost, základní svobody, rovnost, solidarita, občanská práva a spravedlnost. V preambuli se připomíná, že „národy Evropy, vytvářejíce mezi sebou stále těsnější unii, se rozhodly sdílet mírovou budoucnost založenou na společných hodnotách“. Aniž by se zmiňovala o náboženském dědictví, odkazuje Listina také na duchovní a morální dědictví Evropské unie, která se zakládá „na nedělitelných a všeobecných hodnotách lidské důstojnosti, svobody, rovnosti a solidarity“ a spočívá „na zásadách demokracie a právního státu“.
V hlavě první se stanoví, že lidská důstojnost je nedotknutelná. Následují články věnované právu na život, právu na nedotknutelnost lidské osobnosti, zákazu mučení a nelidského či ponižujícího zacházení anebo trestu a zákazu otroctví a nucené práce. Hlava druhá se věnuje svobodám a jmenuje právo na svobodu a bezpečnost a respektování rodinného života. Dále připomíná svobodu myšlení, svědomí nebo sdružování. Potvrzuje rovněž právo na vzdělání, právo pracovat, právo na vlastnictví a právo na azyl. Třetí hlava Listiny věnovaná rovnosti připomíná, že před zákonem jsou si všichni rovni. Zakazuje veškeré formy diskriminace a hlásá rovnost mezi ženami a muži. Následuje výčet práv dítěte, starších osob a osob se zdravotním postižením. Další hlava je věnována solidaritě – tento pojem byl nakonec upřednostněn před pojmem „sociální práva“. Listina zde odkazuje na celou řadu práv, jako je právo na kolektivní akce (včetně stávky), ochrana pracovníků v případě neoprávněného propuštění, právo na slušné a spravedlivé pracovní podmínky, právo na sociální pomoc a pomoc v oblasti bydlení, právo na přístup k dávkám sociálního zabezpečení a právo na ochranu zdraví. Zakazuje se také dětská práce. Hlava o občanství uvádí seznam práv vyhrazených evropským občanům: právo volit a být volen, petiční právo k Evropskému parlamentu, právo na diplomatickou a konzulární ochranu na území třetí země nebo například právo na řádnou správu ze strany evropských orgánů.
Listina následně připomíná řadu základních pojmů v oblasti spravedlnosti, jako jsou presumpce neviny, respektování práv na obhajobu, zásady zákonnosti a přiměřenosti trestných činů a trestů a právo na účinnou právní ochranu a spravedlivý soudní proces. Poslední články textu se soustředí na rozsah práv a svobod uznaných Listinou a oblast použití jejích ustanovení.