Výstava
V roce 1934 se Louise Weissová pustila do nového boje: tentokrát za ženskou emancipaci. Inspirovala se britskými a americkými sufražetkami a založila sdružení La Femme nouvelle (Nová žena), které usilovalo o volební právo žen. Zřídila také informační centrum pro boj za rovná občanská a politická práva žen a mužů ve Francii.
Přestože nemohla oficiálně kandidovat, učinila významné gesto tím, že v několika volbách jako kandidátka vystupovala.
Po prvním pokusu o kandidaturu v místních volbách se v roce 1936 připojila k dalším sufražetkám v Paříži a vedla s nimi symbolickou volební kampaň do francouzského Národního shromáždění. Na ulicích se rozdávaly letáčky s její podobiznou a podrobným životopisem.
Kromě toho se vydala na turné po celé Francii a intenzivně se věnovala pořádání akcí a protestů za ženskou emancipaci.
Do cesty se jí však opět postavil vývoj událostí v Evropě: francouzské ženy se práva volit a být voleny za stejných podmínek jako muži dočkaly až po skončení druhé světové války.
Weissová si i tentokrát brzy uvědomila, že její úsilí je zapotřebí jinde. Když v roce 1938 pochopila, že nový konflikt je nevyhnutelný, zapojila se do práce Ústředního výboru pro uprchlíky, který zřídilo ministerstvo zahraničních věcí pro židovské rodiny prchající před nacismem. Později spolupracovala se Svazem francouzských nositelek Řádu čestné legie, ve kterém se podílela na organizování pasivní obrany civilistek proti leteckým útokům.
V neúnavném úsilí o pomoc druhým pokračovala i v průběhu války. Přihlásila se na misi do Spojených států, jejímž cílem bylo získat léky a základní potraviny pro francouzský Červený kříž. Po návratu do okupované Francie se jí sice nepodařilo gestapu zabránit v tom, aby zabavilo její knihovnu a osobní archiv, úspěšně se však vyhnula pronásledování Židů a před zatčením zachránila i několik přátel.