Výstava
Již 16. listopadu 1989 rozšířené předsednictvo Evropského parlamentu na mimořádné schůzi v Bruselu vyjádřilo potěšení z událostí, k nimž došlo, a z otevření Berlínské zdi. Zároveň připomnělo, že Shromáždění podporuje sebeurčení národů a demokracii.
O týden později přijali poslanci Evropského parlamentu usnesení, v němž požadovali „právo na sebeurčení“ pro občany NDR, „včetně možnosti být součástí sjednoceného Německa ve sjednocené Evropě“. Dne 9. února 1990 navštívil předseda Barón Crespo východní Berlín, kde se setkal s několika představiteli demokratických hnutí. Využil rovněž této příležitosti k tomu, aby všem svým partnerům připomněl, že podle názoru Evropského parlamentu je třeba se budoucností Německa zabývat v kontextu vytvoření Evropské unie a struktury zaručující mír a svobodu v celé Evropě. O týden později přijal Parlament další usnesení, v němž uznal právo všech Němců žít v jednom státě. Později poslanci Evropského parlamentu přivítali rovněž skutečnost, že v březnu 1990 v prvních demokratických volbách uspořádaných v NDR zvítězily politické strany podporující sjednocení Německa.
A bylo to právě v Evropském parlamentu, kde dne 16. května 1990 kancléř Helmut Kohl a Lothar de Maizière, první demokraticky zvolený představitel NDR, společně předložili svou vizi budoucnosti svých zemí a celé Evropy.
Lothar de Maizière neváhal označit jejich společné vystoupení v EP za historickou událost: „V této chvíli, kdy před vámi stojím jako předseda první demokratické vlády NDR, cítím hluboké dojetí,“ prohlásil. „Za naše dnešní setkání vděčíme těm východním Němcům, kteří v listopadu 1989 vzali svůj osud do vlastních rukou. Pokojnými prostředky si vydobyli svá lidská práva na demokracii, svobodu a sebeurčení a na úctu a důstojnost každého jednotlivce.“ Kancléř Kohl se ve vystoupení před poslanci Evropského parlamentu zaměřil především na možné dopady sjednocení Německa na fungování orgánů a institucí Evropského společenství: „Spolková vláda vždy dbala na to, aby proces sjednocení Německa probíhal jako součást stabilního evropského rámce. Mým cílem bylo dosáhnout toho, aby procesy sjednocování Evropy a Německa postupovaly v maximálním souladu a pokud možno odpovídaly společnému harmonogramu.“
