Výstava
Berlínskou zeď, symbol rozdělení Evropy, postavila NDR v srpnu 1961, aby zastavila odchod obyvatel východního Berlína na Západ. „Zeď hanby“, jak byla tehdy nazývána na Západě, měla neprostupně izolovat obě části města. Jednalo se o vojenské zařízení vybavené strážními věžemi, reflektory a ostnatým drátem. Zeď byla hmatatelným důkazem neschopnosti západních zemí a Sovětů vyřešit otázku Berlína a ukončit druhou světovou válku mírovou smlouvou. Reakce Evropského parlamentního shromáždění byla rychlá.
Ve dnech 10. a 11. října 1961 se Výbor pro politické záležitosti Shromáždění symbolicky schází v Západním Berlíně. Jeho členové neměli možnost přímo zasáhnout a zastavit výstavbu zdi, ale chtěli projevit solidaritu Evropského společenství s obyvateli Berlína. Předseda Hans Furler na místě vystoupil s prohlášením o situaci v Berlíně, který nazval „symbolem svobodné Evropy“. O týden později Shromáždění uspořádalo na plenárním zasedání veřejnou rozpravu o otázce Berlína. V této rozpravě všichni řečníci jednomyslně protestovali proti výstavbě zdi a odsoudili omezování svobody východoněmeckým režimem.
Této rozpravě byl přítomen také Walter Hallstein jakožto předseda Komise Evropského hospodářského společenství a i on podpořil úsilí Evropského parlamentního shromáždění o odsouzení událostí, k nimž došlo ve Východním Berlíně.
